Masivní reklama zas jednou napáchala škodu. Přestože již 6 let se setkáváme s pojmem osobní bankrot, mnoho lidí, kteří se do něj chtějí pustit, má o této instituci naprosto mylnou představu. Nejrozšířenějším „bludem“ je domněnka, že zaplatíte jen 30% svého dluhu a pak mají věřitelé smůlu. Zákonné ustanovení zní ovšem jinak – dlužník je povinen uhradit MINIMÁLNĚ 30% stávajícího dluhu, jinak soud návrh na osobní bankrot zamítne. Podstatné je zde slůvko minimálně.
Schválení oddlužení
Návrh na oddlužení fyzických osob předkládá dlužník soudu včetně řady příloh. Jednou z nich je výše jeho stávajícího a také do budoucna předpokládaného příjmu. Z té se vychází při výpočtu, zda bude schopen uhradit v následujících pěti letech alespoň oněch zmíněných 30% dluhů. Jestliže ne, soud návrh okamžitě zamítne, případně, je-li to možné, rozhodne o plnění formou prodeje majetku dlužníka.
Půlroční zprávy pro soud
Dlužník, jemuž soud oddlužení formou splátkového kalendáře schválil, předkládá soudu prostřednictvím svého insolvenčního správce pravidelná vyúčtování. Vždy v lednu a v červenci na předepsaném formuláři poskytne přehled o svých příjmech a splátkách. Rovněž se zde nachází dva podstatné řádky – „míra uspokojení věřitele“ a „předpokládané uspokojení věřitele“. Jestliže se předpokládaná míra uspokojení věřitele začne pohybovat nebezpečně blízko zmíněných 30%, máte problém. Je třeba zvýšit své příjmy nebo poskytnout mimořádné plnění. V opačném případě vám soud může dříve povolené oddlužení i zrušit.
Kolik tedy zaplatíte?
V ideálním případě za 5 let celých 100% dluhu. V čem tedy vlastně spočívá výhoda osobního bankrotu? Od jeho vyhlášení vám již dluhy nejsou navyšovány o poplatky, úroky a pokuty a nesmí být prováděny exekuce. A jestliže v průběhu pěti let vše splatit nestihnete, soud vám zbytek dluhu promine.
